Ty asi někdy míváme všichni. Strachy můžou být různé. Jednoduché pravidlo ale zní:

„Strach mít můžete, ale nikdy vás nesmí zastavit v tom, co chcete udělat!“ 

Takže jestli před něčím máte strach, představte si v hlavě tu nejhorší představu toho, co se může skutečně tak hrozného stát. A když si to představíte, je to vážně tak moc hrozné a špatné? Zeptejte se sama sebe na všechna proč a jak, která s tím souvisí. Třeba vám bude lépe, pomůže vám to vidět věci v jiných souvislostech a vy se už nebudete tak moc bát toho, po čem toužíte nebo co chcete skutečně udělat. 

Každý strach vám zase jen ukazuje, co ještě nemáte v sobě vyřešené. Podívejte se strachu přímo do očí. Je to jen váš strach ve vaší hlavě.  

A jestli si s tím neumíte poradit a trápí vás to, najděte si nějakého zkušeného průvodce, který vám se strachem pomůže. 

Zde jsou slíbené odkazy na průvodce, které mohu osobně doporučit:

TAŤÁNA VIDYA AMETOVÁ nebo ANDREA VIOLA SLUKOVÁ

Můžeme se na to podívat třeba v našem prvním případě v tomto programu. Doporučuji vám najít si k sobě parťáka a jelikož si nemůžete dovolit ho platit, líbila by se vám varianta dát mu procenta ze svého projektu? No jo, ale co když se něco stane? Co když to časem přestane fungovat a vy se rozejdete? Co když parťák opustí vás, i když vy jste s ním celou dobu měla ty nejlepší úmysly. 

Jaký máte strach? Co když se rozejdeme?

Vše co se týká právních věcí, se dá smluvně ošetřit dopředu. I já to tak nyní se vými klienty mám, kde stavíme projekty na procentuální dělení ze zisku. Nastavíte si procenta, co komu patří a za jakých okolností budete rozdělovat nebo přenechávat společně vytvořený projekt. To je prostě jen dohoda, co se dohodne. 

Jaká další nejhorší věc se může stát? 

Rozejdeme se ve zlém. Ano, to se stát může a já sama mám takovou zkušenost za sebou.  S člověkem, se kterým půjdete do společného projektu na % si jednoduše musíte být blízcí. V opačném případě byste společně nemohli tvořit. Takže takový rozchod nebude jen pracovní, ale bude i osobní a bude to prostě bolet. To vám říkám dopředu. Jako u každého rozchodu, tohle vždycky bolí. Ten druhý bude mít svoji verzi celého příběhu a vy zas tu svoji. To je také logické, nemáte stejnou, proto se rozcházíte. Přestali jste věci vidět stejně a nedohodli jste se. Co je tedy za další hrozbu? 

Z čeho můžete mít strach? 

Asi máte společné známe, když jste spolu spolupracovali a tvořili a tak je jasné, že se nikdy neobhájíte u všech lidí, kteří vás třeba znali oba. Prostě někdo vyslechne ten příběh toho druhého a vy víte, že od té doby bude právě na vás nahlížet jinak a asi už špatně. A stejně tak obráceně.  

Ale znáte přeci to staré rčení: 

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem!

Ale před někým se zavděčit musíte! 

To je to moc důležité. Musíte se obhájit sama před sebou. Jít do sebe a říct si, že jsem neudělala někde morální chybu a že je to pro mě takto v pořádku. Pak, když najdete sílu v sobě a víte, že to tak bylo správně, můžete se vztyčenou hlavou chodit venku i před těmi, co znají ten druhý příběh, který pro vás asi nebude úplně lichotivý.

Ale víte co, jsme dospělí a jestli někdo chce znát vaši verzi, může se zeptat. Tedy jestli jste vy silní, máte charakter a neudělali jste na toho druhého nějakou botu, nějak ne nepodvedli, žádnou sebeobhajobu nebudete potřebovat… Protože vy víte!

A jestli se vám taková věc stane, je to zkrátka jen proto, že se máte zase něco dalšího naučit :-). Anebo jít prostě jen zase dál. Tak hurá do života na plno.